Apartmány Maxov

Maxov

Osada Horní Maxov je součástí města Lučany nad Nisou. Rozprostírá na jednom z hřebenů jihovýchodního okraje Jizerských hor s dobrou dostupností z Jablonce nad Nisou (8km) i Liberce (10km).

S okresním městem Jablonec n.N. je spojen pravidelnou linkou městské hromadné dopravy. Osadě dominuje nedávno zrekonstruovaný novogotický kostel “Nejsvětějšího srdce páně” z roku 1910. V roce 2008 byly po 60-ti letech opět vysvěceny a osazeny 4 nové zvony.

 

Dopravní dostupnost a technická vybavenost osady Horní Maxov zaručuje naprosté pohodlí svých návštěvníků. Přes tyto zjevné výhody zde naleznete překrásnou horskou přírodu, která se na tomto místě ukazuje v mimořádné pestrosti.

Celé území Horního Maxova leží v III. Ochranné zóně CHKO Jizerské hory s mnoha přísně chráněnými uzemími a koridory vytičenými v rámci Natura 2000. Na místních pastvinách můžete zaslechnout volání Chřástala polního chráněného Bernskou konvencí. V místních mokřadech se setkáte s pestrou květenou chráněných orchideí.

Historie Horního Maxova
Jméno získal Horní Maxov podle křestního jména svého zakladatele, hraběte Albrechta Maximiliána Antona Des Fourse, ale relativně záhy, se – i oficiálně – prosadil názef Maxdorf.
První osadníci přišli do Maxova deset let poté, co panská správa naplánovala kolem r. 1670 jeho osídlení. Zakládáním nových osad mělo být dosaženo lepší prosperity v nově založeném panství Smržovka – Hrubý Rohozec.
Obec byla rozdělena kvůli své poloze na hřebeni do dvou částí: Horní Maxov se rozkládal na lehce klesajícím jižním svahu, přičemž Dolní Maxov ležel při Kamenici a tudíž na úpatí méně výhodného prudkého severního svahu.
V letech 1848/50 bylo provedeno nové správní členění, při kterém připadla na Maxov plocha o 8,2ha z čehož jen 6 ha představovaly lesni porosty. Také rok 1850 přinesl další změny ve správním členění. Funkci vrchností jmenovaných soudců převzali volení obecní správci.

K Maxovu patřil také Karlov, který byl založen v roce 1702.Tato osada nesla původní název “Caroliberg”, který obdržela od hraběte Karla Josefa Des Fourse.

Protože se na základě své topografické různorodosti vyvíjeli horní a dolní část Maxova odlišným směrem, došlo v roce 1899 ke správnímu rozdělení Maxova. Tím se stali Horní a Dolní Maxov dvěma různými osadami. Pozemková kniha Maxova, vedená od roku 1708, zaznamenává v období 1680-1719 pouze 17 osadníků, v roce 1720 zde bylo 40 sedláků a 12 domkářů. Při číslování domů v roce 1770 byly evidovány 104 domy. Do roku 1800 bylo postaveno 160 domů a v roce 1899 se nacházelo 159 domů z celkového počtu 358 v Horním Maxově. Kolem roku 1930 zde žilo 1053 obyvatel.

Kvůli nepříznivým podmínkám a nadmořské výšce mezi 700-800m n.m. bylo zemědělství v Horním Maxově jen málo výnosné. Až po zavedení sklářského průmyslu v 18. století došlo k částečnému rozkvětu Dolního Maxova a Karlova, kde pro brusičství skla byly využity vodní zdroje. V Horním Maxově se naproti tomu rozšířilo vyfukování dutých perel a výroba lisovaného skla. Vedle toho se rozšířilo pěstování lnu a jeho spřádání po domácku, jakož i hostinská činnost.
Horní Maxov byl spojen s většími obcemi v okolí okresními silnicemi a od dvacátých let bylo zřízeno autobusové spojení. Pošta byla zřízena v Horním Maxově po roce 1900.
Po církevní stránce patřil Horní Maxov nejdříve pod Bzí a po roce 1736 k Janovu. Až na začátku 20. století byl postaven kostel s farou, nadále spravován ze Smržovky. Od roku 1899existoval hřbitov v Karlově a od roku 1900 v Horním Maxově. Místní škola byla zřízena roku 1770.
V Karlově byla nejdříve v roce 1872 založena zimní škola, spravována z Horního Maxova, z které se stala roku 1898 celoroční školní expoziturou.
Farní kostel z let 1910/11 (č.11), obsahuje neogotické prvky strohých forem. Hlavní loď je osazena vysokými gotickými okny s lomeným obloukem. Severovýchodnímu rohu dominuje masivní věž s příkrou jehlancovou střechou.